Opouštějme nefunkční vzorce chování, zastaralé myšlenkové konstrukty, přežitá pravidla, falešné modly, iluze, minulost…
Propouštějme lidi, kteří se v našem životě jen hromadí, povykují, vyžadují pozornost, aby z nás čerpali energii…
Pouštějme s lehkostí ty, kteří nás pouze využívají, ať už jakkoli…
Odcházejme od vztahů, míst, pozic či rolí, které nás jen svazují…
Rozhodujme se pro to NEJLEPŠÍ pro nás! Každý má to SVÉ „nejlepší“ a to je to, co si sem přinesl, když se narodil – na energetické úrovni. Bohužel, když byla jeho energie potlačována, odebírána, popírána, už to neví. Ale jeho duše ano. Proto stále doporučuji řídit se srdcem, ono ví, ono je brána duše. Pak zase půjdete svou cestou. A budete vědět, co dělat, a co a jak je. Co a jak je – pro vás. Každý to má jinak. Ale to budete vědět také.
Opouštění principů, modelů, schémat, vztahů, rolí, všeho, co nám neslouží, je jedna z důležitých součástí cesty. Cesty k sobě. Prostě je pusťte. Možná vás dokonce naštve, že to bylo vlastně vaše rozhodnutí – přistoupit na ně. A možná, až to přijmete, přijde druhé naštvání – na sebe sama. Že jste to vůbec dovolili. Že jste přijali, že je to i vaše pravda. Nikdo vám neřekl, že máme každý svou. Řekli, že je jen jedna a to tato. Podvedli vás. Ale oni byli také podvedení, tak neztrácejte čas s pocity hněvu a obviňování. Jen pokud přijdou emoce, projděte jimi, ať je nepotlačujete. Ale opusťte je také. A běžte dál. Otvírá se vám prostor, kapacita, život. Teď se můžete rozhodnout pro to funkční. Pro vás funkční. A co to je, poznáte podle pocitů. Ne podle emocí. Emoce přijde, odejde. Pocit zůstává. Představte si to, co cítíte jako své – to, co chcete zažívat, mít, být. Pokud je to to vaše, nejen, že to okamžitě víte, ale rozlije se ve vás pocit obrovského klidného trvalého blaha. Lépe to vyjádřit neumím. Na tyto roviny totiž již naše slova nestačí. Uvidíte!
A byť to mohl být první pramínek, je to skvělé! O ten první vždy jde. Víte, jak se protrhává hráz? Jeden pramínek tu, další tam… anebo jen ten jeden, ale sílí… a nakonec, ta ohromná síla, kterou by nikdo nečekal („co tak jako asi zmůže nějaký malý pramínek?“), protrhne hráz, zaplaví vesnice, strhne a odnáší půdu, staleté stromy… Možná milujete, jako já, skály či kameny – určitě jste někdy viděli, co s nimi někdy dokáže malý pramínek… Když znáte svou cestu, nikdo vás nezastaví. A není důvod, proč by měl. Kéž by tak šel svou cestou každý.
Propouštějme ze svého života lidi, vzorce, schémata, věci, vzpomínky… To, co už k nám nepatří, nebo ještě navíc nás udržuje v minulosti. Minulost již není. Ve vaší hlavě už jsou jenom myšlenky na minulost neboli vzpomínky. Pokud se trápíte, čímkoli, co se stalo, držíte se v minulosti. Nemá to význam. Ujasněte si, co můžete, napravte, co jde, pokud chcete, a ostatní opusťte – běžte dál. Co bylo, bylo. Byl to výsledek toho, čemu jste do té doby věřili. Proto jste si vytvořili realitu, která obsahovala i tyto události. Ale je to všechno pryč. Kde jste teď, jste si vytvořili tím, čemu jste věřili do teď. Do této chvíle, chcete-li. Pokud chcete žít něco jiného, musíte něčemu jinému věřit. Měnit to můžete každý den, každou chvíli. Důležité je, abyste tomu nevěřili jen z hlavy. Nesmí to být z rozumu, z ega, z mysli. Respektive – může, ale vytvoříte něco, co nebude tak úplně vaše, a zase vám v tom nemusí být dobře. Je nezbytné, abyste to jako svou pravdu CÍTILI. Já tomu říkám DŮVĚŘOVAT. Mysl věří, srdce důvěřuje. Důvěra je klíčem k vašemu srdci a srdce je brána k vaší duši. No, dobře, takhle nějak jsem si to uchopila já, no… Ale víte, co myslím…
Pokud tedy dáte důvěru vašim pocitům, vašemu srdci, myšlenkám, které s vámi rezonují, nemůžete se zmýlit. A z těchto stavebních kamínků můžete vybudovat jen nejkrásnější a nejšťastnější dům světa – váš život! Plný zdraví, bohatství, lásky, radosti, štěstí, kreativity, všeho, co chcete. Všeho, co vám PATŘÍ. Kdyby nepatřilo, netoužili byste po tom. Přišli jste s tím v podstatě, na energetické úrovni, na svět. Už to existuje, jen to nevidíte. A uvidíte to, až tomu dáte svou důvěru. V pohádce by to vypadalo tak, že jste z toho stáhli plášť neviditelnosti. Jinak nelze. Vesmírné zákony neobelžete. Ani jim neuniknete. A když se pak do toho domu nastěhujete, můžete si uzpůsobit i ty. Jakože zákony? Ano. Budete mít svoje. Prostě si je nastavíte. Bez ohledu na to, co plácají všichni okolo – klidně jejich tvrzení postavte na hlavu. Drtivá většina z toho jsou beztak jen poznatky z opakujících se zkušeností lidí, kteří něčemu věřili. Takže se jim to, zákonitě, zhmotnilo. A spousta z toho ani nejsou zkušenosti – jen snaha o manipulaci (a jsme zase u toho – faleš a pokrytectví zvané morálka, vějičky ega zvané hodnoty, životní šablony nenaplňující ve skutečnosti nikoho zvané štěstí). A že se tady dá věřit, a taky věří, miliónům lží, iluzí, falší, masek… Pokud chce mít někdo tyto milióny za svou pravdu, nechte mu je. Ale VY to všechno důkladně a důsledně přesijte a berte jen ta zlatá mikrozrníčka, lesknoucí se na sluníčku. Tím sítem je, jak už určitě tušíte, vaše srdce. TO vám naprosto přesně a neomylně prostřednictvím vašich pocitů (nikoli emocí!) sdělí, CO je VAŠE pravda.
Toho, co NENÍ NAŠE, máme všichni plné batohy, nebo spíše krosny. A ještě toho spoustu trousíme a máme na sobě nalepeno a zapomínáme… Je toho zkrátka moc.
„Já s tebou zatřesu jako s užíváním!“: příklad zatřesení s rozšířeným matoucím dogmatem (třeste se vším…) – zkuste zvážit, či jen připustit, že: nemusíte jíst 3x denně, nemusíte jíst vůbec, nemusíte jíst vše, co se nabízí (potravinová pyramida je nesmysl, který byl sestaven na základě průměrného nákupního košíku kdysi před lety, a ještě ani ne u nás…) – každá potravina (i „potravina“) může být vnímána jako zdravá i nezdravá (z mnoha úhlů pohledů), a vždy vše zastřešuje byznys, ať se nám to líbí nebo ne… Pokud vám někdo v reklamě říká, jak mu záleží na vašem zdraví (ať je to prodejce či zdravotní pojišťovna), lže… Zisk ovládá všechny oblasti (to žijeme v krásném světě, že?), potraviny jsou jen příklad.
Navíc jídlo je jen jedním ze zdrojů energie, vedle spánku, přírody, naplňujících činností (kdy zapomínáme na čas), ale hlavně vašeho vlastního vnitřního zdroje… Navíc v různých fázích života máme různé potřeby, čehokoli… I tělo si řekne, co zrovna potřebuje, jen musíme být ochotní a schopní mu naslouchat – resp. důvěřovat, pak si uvědomíte, že nepotřebujete ani v tomto směru žádné „odborníky“, VY jste jediní kompetentní…
Navíc, drtivá většina těchto tzv. odborníků, z různých oblastí, vůbec netuší (ale hlavně je vůbec nezajímají) skutečné příčiny a souvislosti našeho životního stylu (založeného na našem uvědomění a přístupu k životu) s dopady na naše zdraví. Dobrý úmysl některých však moc nepomůže (a ruku na srdce – kolik z vás, kteří ještě chodí k lékařům, se chce dobrat skutečné příčiny?). Někdy je zkrátka jednodušší předepsat „pacientovi“ (ano, on v tu chvíli má nemocnou MYSL), recept, pak je spokojený… A třeba zrovna je to v jeho situaci prospěšnější, než kdyby znal pravdu, která ho nezajímá. A když se sejdou v ordinaci dva, které to nezajímá, je to v pohodě úplně, jen je to jiná hra. A když z té ordinace vylezou a je jich spousta, je z toho hra celosvětového rozsahu… A v takové hře už jde i o zisky celosvětového rozsahu…
A navíc – jako CO byste definovali zdraví? Určitě to není tabulka několika faktorů, sestavená opět farmaceutickým průmyslem, které máme „splňovat“: když o nás a energii a člověku nic neví, jak si mohou osobovat říkat nám, co je a co není v náš prospěch? A to ten nejvyšší (ten opět známe jen my). Vždy jde totiž o prospěch jejich. Čísla v tabulce přepíšete jedním klikem myší (a tabulek si můžete namastit během chvilky, kolik chcete, a klidně každou jinou). A šup, už to zase splňuje méně a méně lidí: ale MY jim „pomůžeme“ – tady máte další a další „léky“. „Máte štěstí, máme nový superlék!“ Co na tom, že ho musíte zařadit do své „potravinové pyramidy“ do konce života? Na tom přeci není nic podezřelého, ani nelogického. No, je to na vás…
A jako součást ZDRAVOTNÍHO průmyslu má na nás ještě páky nejsilnější – spojí své prodeje s naším strachem o zdraví, založeným na strachu ze smrti. Bum. Kdo si pak dovolí chovat se „nezodpovědně“? Nezvolit tu „správnou“ (ihned nabízenou) možnost?
A co si takhle zkusit říct: „no a co?“ VŠICHNI zemřeme. Už když jsme na svět přicházeli, bylo to součástí naší cesty. Zkrátka příchod/odchod, jako na letišti nebo na nádraží. Přechod mezi dimenzemi. Energie nemizí, jen mění formu (to už taky všichni víme). Když přichází na tuto planetu, počítá s tím, že bude muset přijmout nějakou hmotnou podobu (rozuměj – snížit své vibrace). Protože zkrátka Země je o hmotě. To ale neznamená, že duch mizí – to je ta energie. Ale aby tady mohla fungovat, resp. získávat zdejší zkušenosti, musí být v těle (pokud chce být za člověka). No a až bude chtít odejít opět někam jinam (a že to je VŽDY o rozhodnutí duše, to jen okolí není připraveno), zkrátka tuto hmotnou formu opustí. Ona by se rozpadla sama. Hmota je totiž nižší vibrace. Přechodem do vyšších vibrací by zmizela, přeměnila by se. A o tom je i naše smrt: přecházíme do dimenzí, světů, které fungují v jiných vibracích. To je vše. Tak to chápu já, nikomu to nevnucuji. Takže mi přijde i jen a jen logické, že když odejde „na vždy“ někdo, koho jsme znali (řekněme to takto obecně přijatelně), on nezmizel. Jen ho nevidíme. Když si občas vzpomenu na někoho takového (nedělám to záměrně, tato témata se mnou nijak zvlášť nerezonují, snad jen jako součást komplexního povědomí), tak jej vnímám naprosto stejně, jako když byl tady na Zemi. Párkrát jsem položila i otázku (v mysli), naprosto jednoduchou (žádný smysl života nebo tak). A ihned mě napadla odpověď. Takové je moje, alespoň dosavadní, poznání. Jak říkám, neřeším to (stejně jako reinkarnaci – i když mi přijde naprosto přirozená, viz principy výše, i kdyby nebyla, nijak by mě to asi neovlivnilo). Takže když si toto vše uvědomíme, systém nás nemá již čím strašit = vydírat = manipulovat. A vy sami se sebou také ne. Zkuste si to byť jen představit, není to ÚLEVA? A i kdyby to bylo jinak, CO si pomůžete, CO tím zmírníte, JAK to obejdete tím, že se budete BÁT? Copak nechápete, že STRACH (který ale mimochodem vlastně vůbec neexistuje) je NEJSILNĚJŠÍ iluzí? A možná si myslíte, že když si budete platit tzv. „životní pojistku“, že k vám bude smrt milosrdnější nebo jste na ni připravenější nebo jak? Ano, až zemřete (a musíte tak učinit za určitých podmínek – no, není tohle sranda?), tak někdo dostane určitou částku. Ale jinak jde o vyhazování peněz. Je to obchod se strachem. Vždyť o tom vlastním přechodu nebudete navíc vůbec vědět, tak co děláte…?
To je krásná změť, co? A zmatek. A přesně takový máme ve všem. A to je to, o čem mluvím. Nemáte šanci zjistit, které z těch informací jsou pravdivé. A nikdy nebudou kompletní (už z toho principu, že každý den může kdokoli kdekoli přijít s nejednou další). Čím více se po nich budete pídit, tím zmatenější budete. Rozum to nevyřeší. Mysl nevymyslí. Ego to fakt nechce. Neříkám ignorovat vědění. Je základ mít povědomí, ale důležité je si vybírat. Naciťovat podle toho, co s námi ladí, co nám přijde logické, co s námi rezonuje.
A pokud bude nutné se v nějakou chvíli rozhodnout, i když se vám žádná nabídka nebude zdát jako optimální pro vás, ale situace to bude vyžadovat (pořád jsme ve hmotě, pohybujeme se v systémech – což ale neznamená, že je považujeme za své!), tak se nějak rozhodněte a zase – OPUSŤTE to, hoďte to za hlavu. Nějak jste se v dané chvíli rozhodli, na základě aktuální situace a dostupných informací, okolností, uvědomění, a jděte dál. Jděte dál s vědomím, že jste udělali to nejlepší, co jste mohli. Opět – DŮVĚŘUJTE. Jinak bychom se taky mohli všichni zbláznit. Vzpomínáte? Chyby neexistují. Prostě jdeme a jdeme, jak nejlépe umíme. Hotovo.
Dále je PODSTATNÉ NEDÁVAT energii tomu, co NECHCEME. Tím to totiž podporujeme, tvoříme a plýtváme svou vlastní energií. Je třeba DÁVAT energii tomu, co CHCEME. Takže to, co nechceme, prostě OPUSTIT, nevšímat si toho, nedat tomu ani kapku (byť by byla emocionální, jako že „nesnáším to“ – prostě ani ťuk! – nestojí vám to za to). Navíc, čím silnější emoci k té energii přidáte, tím dříve si to můžete zhmotnit. A to nechcete. Já si vždycky vzpomenu na matematiku, kdy jsme se učili o absolutních hodnotách: že jako absolutní hodnota čísla +6 je stejná, jako absolutní hodnota čísla -6 – vždycky je to 6. Chápete? Zkrátka energii je jedno, jestli to chcete nebo nechcete (jestli tam máte + nebo -). Podstatné je, že na to myslíte a vysíláte emoci, tedy energii tvoření. A proto – zkuste opak: vezměte všechnu svou energii (pozornost) a zalijte s ní tu květinu či strom, který chcete. A za čas si budete moci přivonět k nádhernému květu či utrhnout šťavnaté ovoce…
Jste stvořeni z energie. Tvoříte, hospodaříte a pracujete s energií. To je vše. Vše okolo je jen projekce. Vaše vnitřní světlo září do okolí. Nebo taky nezáří. A to, jestli a jak moc a skrze co (diapozitivy jsou v tomto případě vaše přesvědčení), záleží na vás.
Někdy můžeme mít pocit, že věci nefungují, ač jdeme správně. Když nás jakoby „něco někam nepouští“, může být, že ještě nejsou přestavěny kulisy pro vaši novou realitu. Pokud budete chtít přeci jen něco protlačit, nakonec se to asi i povede, ale jednak z toho nebudete mít vůbec dobrý pocit, jednak to nedopadne zdaleka tak optimálně a ideálně pro vás, jak by bývalo mohlo. A proč? Tlačili jste na pilu, překonávali překážky, pracovali na tom, co vám nejde… Zkrátka všechno obráceně. A ještě jste si klepali na rameno „jsem to všechno vydržel“, „to by jen tak někdo nezvládnul“, „jak to, že to nikdo neocení?“ Pane božeeee…
Možná jste někdy zažili i okamžik, uvědomění, že jste si zkrátka mohli odpustit tu námahu a dopadlo by to stejně? Já ano – úplně živě si vybavuji chvíli, kdy mi došlo, že kdybych uplynulých pět let měla nohy na stole, došla bych do stejného bodu. A v klidu. A ve zdraví. Chápete? PĚT LET! Někdy nevíte, jestli se máte sami sobě smát nebo brečet, protože to zkrátka není ani k jednomu z toho… A šlo jen o to MÍT DŮVĚRU. Jenže tenkrát (a je to relativně nedávno) jsem neměla vůbec tušení…
Nejdůležitější je pak ve své důvěře vytrvat. A nenechat se strhnout realitami těch, co zatím nevědí nebo nevěří. To je zase JEJICH rozhodnutí. A vy jej můžete jen respektovat. A oni zase to vaše. Doba je proto tak turbulentní, aby nám všem zatřásla vším možným (může i špeky…). Aby nám konečně DOŠLO, že jen a jen MY jsme zodpovědní za své zdraví i za své životy. Ať se nám to líbí nebo ne, ať se snažíme tuto zodpovědnost přenést na kohokoli jiného, ať se vymlouváme na cokoli. To je jen ztráta času. Já vím, je to váš čas…
Během třesení, zkoumání, naciťování a učení se důvěře může na povrch vyplout ledacos. A téměř jistě to budou dříve či později i záležitosti spojené se sebehodnotou. Takže, jestli teď klepou na dveře (i když bych řekla, že spíše zuřivě buší) vzorce typu „nezasloužím si to“, „jsem méněcenná“, „ostatní to mohou mít, to je v pořádku, ale já ne“, „takhle to nefunguje“… – popadněte koště a žeňte je, co jim budou iluzorní nožičky stačit! A až se vydýcháte, sedněte si ke stolu a položte si jednu otázku (zvláště pro ženy bude dost užitečná, i když velmi pravděpodobně docela bolestivá): „Co jsem kdy udělala komu tak špatného, že se tak nenávidím?“ A já vám rovnou odpovídám: „Nikomu nic“. Byla to hra, které jsme se stali součástí, aniž by se nás někdo ptal. Ale teď už jsme dospělí a tu štafetu můžeme klidně zahodit (další věc, kterou musíte PUSTIT!). Proč si pořád nesmyslně předávat špinavý kolík, a ještě se s ním za tím druhým hnát? Prosím vás! Takže – s dřívkem smýkněte do kamen, zapalte ho a pak si na tom ohni uvařte čaj. Váš kolík splnil jediný smysl, který měl. A už se nikdy neobracejte zpět! Běžte dál, za svým štěstím, za svým klidem. Vaše hodnota přišla na svět s vámi. Tím, že jste se narodili, jste ji vytvořili. Nikdy nikam nezmizela, nemůže vám ji nikdo vzít, ani ji nemůžete nikomu dát. Můžete tomu jen přestat věřit a podle toho se pak chovat. Což už je kapitola, kterou jste právě uzavřeli. Neudělali jste nikdy nic špatného. Určitě ne vědomě. A taky víte, že TVOŘÍTE TEĎ. A teď. A teď.
A také – neumenšujte se, nečekejte na ostatní, nelitujte je – mají stejné možnosti jako vy. Ale vy jste se, na rozdíl od nich, pustili do práce. Věnovali jste čas, úsilí a energii pochopení a vymanění se. Osvobodili jste se, převzali jste odpovědnost a získali sílu. Sílu tvořit. Prokázali jste obrovský kus odvahy. Proč byste to měli všechno zahodit? Myslím, že na to nemáte ani právo. V podstatě byste tu šanci najít, obrousit a vyčistit do blyštivé záře ten vzácný drahokam, kterým jste, vmetli Vesmíru do tváře. A navíc tím, že budete bok po boku s někým stagnovat, mu nepomůžete. Budete jen ztrácet čas a energii. A přitom jste krásně mohli inspirovat a dodávat odvahu tím, že byste žili svůj život.
Přeji vám hodně odvahy a síly, vím, že ji máte!
