Před pár dny jsem měla svou první konzultaci. Nádhera…
Jak už to tak bývá, první návod si na mém webu zakoupila kamarádka. Když se pustila do pletení, měla pocit, že je něco jinak, že to zkrátka není ono. A nebylo jasné, kde je zádrhel.
Výhodou bylo, že jsme se mohly sejít osobně. Zakoupily jsme zákusky, uvařily kávu a čaj a daly se do práce. Já jsem trnula, že budu mít v návodu chybu, ona, že neumí plést. Klasický přístup žen – chyba je zaručeně u mě.
Vytáhly jsme návod, upletené kousky a začaly zkoumat. Kamarádka navíc zvolila jinou přízi, o stejné síle, ale měkčí. Jely jsme oko po oku. Záhada. Po nějaké době už jsme se obě válely smíchy, příze zamotaná, jehlice padaly… Pak jsme vzaly silnější přízi a silnější jehlice a zkušebně pletly vzorek na nich. Fakt jsme se snažily :). Venku se setmělo. Dorty zmizely, šálky prázdné…
Nakonec jsme to daly: Vesmír nám prostě přišel říct, že někdo může plést jiným stylem. Zkrátka, jehlici nevpichuje do oček zprava, ale zleva. Říká se tomu anglické pletení. Na funkčnosti pleteniny se nic nemění. Jen se musí dávat pozor, pokud narazíme právě v nějakém vzorku na „spleteme anglicky hladce“. Většinou to je proto, že vytváříme ozdobný řetízek a potřebujeme, aby vypadal úhledně. To znamená, aby očko nebylo přetočené. Pro anglický styl preferující pletařku to znamená, že žádné oko nepřevrací (ona už je má převrácené standardně). Pokud se bude jednat o symetrický vzor, je velká pravděpodobnost, že zároveň narazí na „oko přetáhneme“. Je to v podstatě obrácený postup „spleteme anglicky hladce“. Tam jsme zase v klidu my, co pleteme oka zprava. A naopak stahované oko musí naše „kolegyně pletoucí zleva“ převrátit.
Pokud se vám teď z toho začíná trošku točit hlava, zachovejte klid :). Zkrátka – jen kdybyste náhodou někdy někde narazili na vzor, který by vám z nějakého neznámého důvodu nevycházel, zkuste si vzpomenout na tyto řádky…
A ještě jednu věc jsem zjistila. Ta by vám také mohla pomoct. A vůbec to nemusí souviset s pletením…
Kamarádka, než jsme začaly, říkala, že se přede mnou stydí plést. Chápete? Přede MNOU??? To mě rozčíslo. Druhý den jsme se šly projít s další kamarádkou, velkou milovnicí přírody. Zdá se, že ta by také ráda pletla, ale má s kreativitou zatím spojené nějaké bloky. Říkala jsem jí, že není problém se sejít, a klidně jí ukážu, co bude potřebovat. Že jí třeba pomůže, když uvidí, že jí to jde a že to vlastně nic není. No, a víte, co prohlásila? Že by se přede mnou styděla plést… Tak to mě dorazilo. Oříšky v rukou, stojím v lese, veverky zmateně pobíhají sem a tam a já nevěřím svým vlastním uším. Jen tak mimochodem, známe se přes deset let.
Jde mi o ten stud. Stud, že něco neumíme. Předpoklad, že něco děláme určitě špatně. Já vím, že jsme v tom výborně školení. Číhá se na naši chybu. Doma, ve škole, ve společnosti, v práci. Je to takový náš národní zvyk, součást naší mentality. Cukr a bič, ale bez cukru…
Pamatujete? „Kdybych Tě o půlnoci vzbudila, ta vyjmenovaná slova musíš umět!“ No, to nechápu, proč… (já bych už dnes do školy chodit nemohla, nejdéle ve druhé třídě bych zřejmě skončila v polepšovně).
A jak si jako chcete tvořit život podle svých představ (vzpomínáte? – jste tvůrci, tvoření – kreativita – magie), když se stydíte tvořit svetr? No, takže asi tak… A jak se máte něco naučit, když se stydíte se učit? Já mám, naštěstí pro mě, jeden dar – pouštím se do věcí, o kterých nemám zdání. Prostě to zkusím a uvidím. A nejde mi snad v tu chvíli ani o ten výsledek. Nějak vnitřně asi vím, že vlastně nejde ani tak o novou činnost, ale o nějaké rozšiřování našeho potenciálu, růst energie, otevírání se dalším možnostem. Vím, že každý na to není, někdo potřebuje předem kompletní podrobné informace. Vesmír tímto svým přístupem zřejmě často pobavím, takže vyloženě špatně to asi nedopadlo nikdy. Anebo jsem to vytěsnila, nebylo to důležité ; ).
Prostě, když to cítíte, jděte do toho! Do čehokoli…
A stydět se za to, že se něco učíte? Vždyť je to obdivuhodné! Snažíte se, stojí vás to čas, energii, úsilí. Jste skvělí! A nejenže se učíte nějakou novou dovednost, dozvídáte se i něco o sobě. A to je to, na čem můžete dál stavět…
A další věc, která vám třeba pomůže rozpustit nějaké viry, které jste si během života do své mysli stáhli: ony se stydí přede mnou? A co já jsem? Nadšený amatér, samouk. Jsem snad prezident jehlic? Nebo ředitel přízí? Myslím, že kamarádkám naskočil vzorec „když někdo něco dělá, nějak se prezentuje, určitě má 100% znalost oboru (jako – jakého…?), je nejlepší (jak by to jako vypadalo…?) a má právo jiné posuzovat (no, tak to už vůbec nebudu komentovat – myslím, že pokud někdo něco skutečně umí, nemá vůbec potřebu druhé kritizovat, naopak…)“.
Zkrátka, jediné vzorce, které si vám dovolím dovolit, jsou ty pletací. A ani ty neberte vážně, klidně si to dělejte podle svého.
A až to zvládnete, pošlete mi fotografii – Galerie mágů čeká… ; )
