Tak to se pobavíte!
22. 8. 2023 jsem oficiálně oznámila na všechny (mně známé a zároveň přátelský přístup a zájem předpokládajíc…) adresy spuštění webu.
Vše bylo výsledkem několikaměsíčního tlačení mé duše na kraj té skály, ze které prostě musím skočit… A já sama jsem to chtěla, věděla jsem, že už chci žít něco jiného… Jen, když už jsem byla na okraji, tak přeci jen ten pohled do dáli a dolůůůů – no, v pohodě, přeci poletím, tak co… Mně je nějak špatně, co když zapomenu, že jsem chtěla letět… Ne, ne, ne, to dám, ponese mě radost… Áááá, kdo to do mě strčil??? Jako já? Cože jsem se – „převážila“…?
V tarotu tomuto momentu odpovídá karta s číslem 0 – BLÁZEN! Tak, a je to venku – co to asi vypovídá o vás, když to teď čtete… Nebojte, blázen v nejlepším slova smyslu (co je „nejlepší“…). Je to prostě o tom, že máte důvěru udělat krok do neznáma. Neznámo je to ale jen pro vaši mysl. Vaše duše ví moc dobře a tleská vám… (a co to teď vypovídá o vás…?).
Ale i když jsem tohle všechno věděla, ještě jsem z posledních sil drhla špičkami o skálu – já to chci, ale nechci, já vím, ale nevím… Zkrátka něco jako poslední dopadající stromy, polámané bouří, poslední velké kapky bubnující do špinavé hlíny, odeznívající hromy, utichající vichr…než se rozestoupí mraky a vysvitne nádherné životadárné SLUNCE…
Svým způsobem se mi vlastně i dost ulevilo. Skončila fáze tvarování myšlenky a nápadu nejdříve v mysli, pak ve hmotě – pletení, web. Kdybych ten krok ze skály neudělala, zůstala bych sice v jakémsi svém relativním klidu a bezpečí (spíš tápání a přežívání), ale nikdy bych nezjistila, zda má cesta byla opravdu ta „pravá“. I když jsem věděla, cítila, že je vše, jak má. Že dělám přesně to, co mám dělat. Že to má přesně ten smysl, který cítím. Takže ta cesta ani „nesprávná“ být nemohla (když cítíme, varianty nejsou…). Zároveň jsem věděla, že, kromě možnosti nabízet radost druhým, je to i dar pro mě – odkrýváte svůj potenciál, učíte se o sobě, získáváte nové dovednosti, vyplavují se bloky spojené s otevřením se a důvěrou (kdo je nemáme, že…).
A víte, co? Během hodiny přišel první odběratel! Zírám na e-mail, automaticky posílaný z mého e-mail marketingového nástroje, „you have a new subscriber“ („máte nového odběratele“). Opět přispěchala okamžitě na pomoc má mysl: to je ten odběr, který sis v rámci testování webu poslala sama… Počkat, ale tohle NENÍ moje adresa! Na to už mysl argument nemá. Cítím, že se mi derou slzy do očí. Chodím rozčileně po místnosti a vykukuji střídavě z oken, jako by tam mělo čekat nějaké vysvětlení. Jsem rozčilená radostí…
Ano, já vím, odběratel nic neznamená. Ale pro mě to bylo razítko. Razítko z Vesmíru. Najednou jsem v „realitě“ viděla výsledek toho, co jsem několik měsíců dnem i nocí tvořila, čím jsem žila, čemu jsem věřila.
A nejde o to, jaký směr celý projekt nabere. Bude si žít svým vlastním životem, ale to už je jiná kapitola.
A proto to píšu: nejde o pletení, nejde o web, nejde o mě… Jde o to, že když něčemu budete věřit, budete cítit, že je to to VAŠE, NESMÍ vás nic zastavit!
Jediné, co musíte, je VĚŘIT tomu. A věřit neznamená „někdo mi něco řekl, někde jsem něco četl, někdo to hlásá, někdo na to má „štempl“, tak je to pravda, takže já tomu věřím“.
V tomto případě věříte svému srdci, nebo-li cítíte…
